.

Přesun činnosti na nový web

1. června 2015 v 22:55 | Lawiane

Tyto stránky už nebudou nadále obnovovány. S kolegy z oboru jsme založili studenstvý spolek a moje činnost bude nyní směřována k němu. Nemusíte se však bát, že byste o něco přišli. Naopak. Náš nový web už funguje na adrese finofiili.cz a kromě internetového působení pořádáme v Praze i různá setkání příznivců Finska. Členství ve spolku je přístupné všem, máte-li tedy zájem, můžete rozšířit naše řady i oficiálně.

Všechny potřebné informace naleznete na zmíněném webu nebo nás můžete kontaktovat na e-mail finofiilit@gmail.com.

Čtenářům těchto stránke děkuji za dlouhodobou přízeň a doufám, že nás budete sledovat i nadále v naší nové a lepší podobě.

 

Leijonasydän / Lví srdce (2013)

19. ledna 2015 v 16:18 | Lawiane |  Filmy
Režie: Dome Karukoski
Hrají: Peter Franzén, Jasper Pääkkönen, Jussi Vatanen, Laura Birn...

Lví srdce je už pátý celovečerní film finského režiséra Dome Karukoskiho. Podobně jako další režiséři, má zřejmě i Karukoski své oblíbené herce, s nimiž rád spolupracuje. Kromě již dobře známého Petera Franzéna to jsou Jasper Pääkkönen a Jussi Vatanen, kteří spolu hráli v předchozím Karikoskiho filmu Laponská odysea.

Existenci tohoto filmu jsem poprvé zaznamenala už loni na Febiofestu, ale z několika různých důvodů jsem si na jeho zhlédnutí musela počkat až do minulého týdne. Za tu dobu jsem si o filmu stihla něco málo přečíst a samozřejmě vyzpovídat pár lidí, kteří ho už viděli. Moje očekávaní tak před začátkem promítání byla celkem vysoká a za sebe můžu říct, že byla beze zbytku naplněna. Film je v jistém ohledu takovou milou pohádkou (o velkém a silném, leč zlém, muži, jehož spásou se stane křehká žena s vlasy jako anděl, která mu ukáže co je to láska a zbaví ho předsudků). Musím přiznat, že jsem v průběhu sledování filmu také chvílemi chtěla takovou pohádku zažít. Na druhou stranu si film zachovává dost z finské schopnosti líčit život ve vší jeho syrovosti a strhávat ze všech věcí jejich růžové maskování a ukázat, jaké skutečně jsou, což dokazují především scény útoků proti přistěhovalcům.


Pahat pojat (2003)

3. ledna 2015 v 20:03 | Lawiane
Režie: Aleksi Mäkelä
Hrají: Peter Franzén, Jasper Pääkkönen …

Tento film mi doporučil můj finský známý a já měla za to, že jde o komedii (pokud jsem jeho komentář k tomu doporučení, který byl finsky, správně pochopila), a tak mě docela překvapilo, že csfd.cz film řadí jako krimi. Uznávám, že tam jde i o kriminální činnost, ale ta podle mého názoru zůstává jenom pozadím.

Hlavními postavami jsou čtyři bratři, jejichž matka zemřela a otec skončil v protialkoholní léčebně. Oni se tak musejí životem protloukat sami a zjišťují, že překvapivě snadný a zábavný způsob, jak si opatřit peníze, jsou krádeže. A s jídlem roste chuť, tedy nälkä kasvaa syödessä, jak říkají Finové. Vše se ale zkomplikuje, když se nejmladší bratr zamiluje. Jeho vyvolenou je jako naschvál zrovna dcera místního policejního vyšetřovatele, jehož nejdůležitějším případem jsou právě série krádeží...

 


Cestujeme do Turku

23. prosince 2014 v 11:40 | Lawiane |  Města
Turku, založené už ve 13. st., je nejstarším finským městem. Zároveň bylo velmi dlouho městem hlavním, dokud tento titul nezískaly Helsinky roku 1812. V Turku byla roku 1640 také založena první univerzita ve Finsku, jejíž knihovnu v době třicetileté války obohatily některé vzácné svazky odvezené švédskými vojsky právě od nás, z Čech. Bohužel většina z nich lehla popelem, společně s větší částí města, při velkém požáru roku 1827. Naštěstí některé památky ohni odolaly, a tak se i dnes můžeme pokochat jejich krásou a historickou hodnotou.
Obecné informace

Turku je dnes až pátým největším městem a žije tu asi 175 tis. obyvatel. Velká část populace mluví švédsky, a tak ve městě všude najdeme dvojjazyčné nápisy (švédský název města je Åbo (čtěte [óbú]). Městem protéká řeka Aurajoki a procházku po obou nábřežích mohu vřele doporučit. K cestě na druhý břeh můžete využít jeden z mnoha mostů, nebo přívoz zvaný föri (který je zdarma). Počítejte však s tím, že se na přívoz naloďují také zdejší obyvatelé se svými koly, na kterých se přepravují - všichni, všude a za každého počasí.

(Pohled z föri uprostřed řeky)

JOHANNES LINNANKOSKI – Píseň o červeném květu (Laulu tulipunaisesta kukasta)

10. září 2014 v 15:38 | Lawiane |  Finská literatura
Milostný příběh vydaný v roce 1905 je dílem klasické finské literatury, přeložený do mnoha jazyků a několikrát i převedený na plátno.
Příběh je založený na donchuanském tématu, kdy mladík Olavi odejde z rodného statku a dá se k vorařům, kteří nemají nikde delšího stání. Putuje krajinou a kromě pokácených stromů za sebou nechává i raněná dívčí srdce. Olavi má dar výřečnosti a silného kouzla osobnosti, snad při svých záletech i sám věří, že žádná dívka nebyla a nebude, jako ta právě přítomná, ale přece ji vždy opustí a odejde po proudu řeky dál. Dívky však nezapomínají, a když Olavi konečně morálně dospěje, hlasy z minulosti mu nedají spát. Jeho i trpělivou ženu Kyllikki bude stát spoustu sil, aby tyto hlasy nerušili jejich společné soužití.
Jednotlivé milostné zápletky autor působivě kombinuje s finskou přírodou a ročními obdobími. Příroda by se zde dala nazvat i jednou z hlavních postav. Metaforické rozhovory květin na okně symbolizujících lidskou lásku, jména děvčat podle rostlin a les jako chrám jsou typickými prvky knihy.

"Která doba je nejkrásnější?" ptala se fuchsie. "Ta, kterou právě prožíváme. Zbožňuji noc - té se klaním."
"I já ji mám ráda," odpovídá balzamínka, "když si tam spolu šeptáváme, když jedna druhou pouze tušíme a vidíme jen odlesk oka. Ale i jitro je nádherné - právě tehdy, když slunce vychází, když se kapky rosy třpytí a probouzející větřík si pohrává s lístky stromů."
"Máš pravdu, přítelkyně - život je vlastně stále krásný! Ráno je krásné, když kohout kokrhá, ptáci prozpěvují a na dvoře si hrají děti. Den je krásný, když slunce tančí po polích a ženci se zarosenými čely kráčejí přes dvůr k obědu. A večer je božský, když se stíny prodlužují a na krku dobytka vracejícího se domů zvoní zvonce. Ale nic se nedá srovnat s nocí - hleď, jen tehdy nacházíme své vlastní já."
"Nacházíme vlastní já…?" prohodila balzamínka. "Teprve teď tě začínám chápat!"
"Své vlastní já a jeho jemnou řeč, pro kterou je den příliš jasný a průhledný, " pokračovala fuchsie. "Ve dne patříme celému světu, všechno je společné a nic není naše vlastní. Ale když nastane noc, tu přichází naše chvíle. Tichounce přichází zpod stromů a usazuje se zde i tam v rohu, temně a tajemně spřádá své tkáně ve vzduchu a probouzí všechno to, co v nás ve dne spí. A to probuzené se na nás dívá sálavýma očima a našeptává nám opojné vůně. Celá příroda spí. Jen lidé ještě…" Bílé dívčí rámě prosvítalo tmou.
"Ještě bdí…?" ptala se balzamínka se zatajeným dechem.
"Jen ti -kteří kvetou!" šeptala fuchsie.

...

"Víš, proč jsem tě překřtil na Jeřabinku?" ptal se mladý muž, a tiskl při tom ruku vedle sedícímu děvčeti.
"Jistě proto, že jsem se tolik začervenal, když jsi na mne poprvé promluvil," odpovědělo rozpačitě děvče.
"Ne, ne" Neumíš líp hádat?"
"Neumím, nikdy jsem o tom nepřemýšlela. Mně se to jméno pouze líbilo a měla jsem z něj radost."
"Což bych ti mohl dát ošklivé jméno?" usmíval se mladý muž. "Ale v tom jménu se skrývá mnoho, jen kdybys to dovedla pochopit."
"Snad chápu," řeklo děvče s pohledem plným vděku.
"Ne, dobře mi nerozumíš - a není to ani třeba. Ale základu porozumíš… Podívej se! Pro mne bylo jaro tak krásné a byl jsem tolik šťasten, že život je tak krásný. Ale pak přišlo léto a podzim, tráva povadla a listy zežloutly a mně bylo teskno."
"Jistě? Měl jsi smutné léto…? řeklo děvče s účastí.
"Velmi smutné - hleď, nemohl jsem zapomenout na to své krásné jaro, stále se mi po něm stýskalo. Ach, kdybych byl zůstal na jednom místě, ale když jsem takový tulák…"
"Proč se tedy tak touláš?"
"Protože jsem k toulání předurčen," řekl mladý muž a strnule se díval před sebe.

Městská doprava ve Finsku

2. května 2014 v 22:24 | Lawiane |  Cestujeme do Finska
Při prohlídce většiny finských měst, včetně Helsinek si sice obvykle vystačíte s vlastníma nohama, ale někdy se to popovezení přece jenom hodí. Pojďme si tedy přiblížit, jak to ve Finsku funguje, ať se cestování městskou dopravou nikdo nemusí bát.


Finské supermarkety

8. ledna 2014 v 20:00 | Lawiane |  Cestujeme do Finska
Při setkání s obchodními řetězci ve Finsku vás hned na začátek pravděpodobně překvapí dvě věci, a to otevírací doba, která je oproti našim zvykům poněkud "vesnická" a také to, že kromě Lidlu v celé zemi nenajdete nám známou firmu. Ve Finsku se totiž drží téměř výhradně domácí společnosti.

nová Prisma v Oulu Limingantulli

Den nezávislosti – Itsenäisyyspäivä

6. prosince 2013 v 17:23 | Lawiane |  Tradice
Vzhledem k dnešnímu datu, 6. prosince, jsem připravila jeden tematický článek.

K tomuto datu totiž náleží významný státní svátek, připomínající osamostatnění Finska a vymanění se z dlouholetého ruského sevření.

Nejprve si stručně povíme, jaké události k osamostatnění vedly:
Finsko bylo první a poslední zemí, které se povedlo využít revoluční události v Rusku roku 1917, k tomu, aby získalo vlastní stát.
Vyostřený vztah k Rusku se ve Finsku projevoval už během první světové války. Jedna tendence byla zůstat k Rusku nadále loajální a udržet si tak dostatečnou autonomii, druhá tendence byla zariskovat a využít zmatků, jimiž byl svět zmítán ve svůj prospěch.
Abdikaci ruského cara Mikuláše II. a následující revoluci berou Finové jako zpřetrhání závazků, jelikož panovník, k němuž se vztahovaly, ani jeho nástupce nadále nejsou. Finsko sestavilo vlastní parlament, který chtěla ruská prozatímní vláda rozpustit, ale finský parlament neuznal její moc.
V listopadu 1917 se moci v Rusku chopí Bolševici, naproti tomu ve finských volbách zvítězila pravice, která s Bolševiky nechtěla mít nic společného. Začátkem prosince tedy finská vláda vyhlásila samostatnost a parlament ji schválil dne 6. 12. Zbývalo už jen, schválení nezávislosti ostatními státy a zřeknutí se nároků Ruska. Za tím účelem byla do Petrohradu vyslána delegace a 31. 12. 1917 byl nový finský stát uznán i Ruskem. Podobná situace už se nikdy neopakovala a například pobaltské státy neměly zdaleka takové štěstí. Říká se, že Bolševici chtěli na příkladu Finska ukázat Leninovo učení o právu národů na sebeurčení, sám Lenin měl k Finsku také pozitivní vztah a ve městě Tampere můžete ještě dnes nalézt jeho muzeum.
Po tom, co Finové konečně získali vlastní stát, však nastaly ještě měsíce zmatků a neradostná občanská válka, která na dlouho dobu rozdělila společnost.

Oslavy dne nezávislosti:
Hlavní událostí bývá oslava v prezidentském paláci, kam si prezident každoročně zve hosty z řad umělců a dalších výrazných osobností. Slavnost sleduje samozřejmě televize.
Studenti a veteráni pořádají pochody se svíčkami a za okny domácností se zapalují modrobílé svíčky, jako památka na lidi, kteří za zemi položili život.


A na závěr - klíčové heslo dnešního dne tedy zní Hyvää itsenäisyyspäivää!


Timo K. Mukka – Země je hříšná píseň

30. listopadu 2013 v 14:08 | Lawiane |  Finská literatura
První novela spisovatele Tima. K. Mukky vydaná v roce 1964 zavádí čtenáře do finského Laponska po druhé světové válce, ale zdá se, jakoby se čas v tamních končinách zastavil už před desítkami let. Koloběh roku se točí kolem rybaření a zimního svážení dřeva z lesa. Lidé žijí v uzavřené komunitě, odříznuti od zbytku modernizujícího se světa, obklopeni drsnou přírodou a sluncem, které v zimě na několik měsíců mizí ze světa, ponořeni do svých vášnivých a zároveň nemilosrdně chladných vztahů.


Pobyt ve finské přírodě

16. října 2013 v 16:09 | Lawiane |  Cestujeme do Finska
Příroda je pro většinu lidí asi tím největším lákadlem, proč se do Finska vydat. Ale je nezbytné vědět, co si v ní můžete dovolit a co můžete očekávat.


Kam dál