.

Červenec 2010

Arto Paasilinna- Vlčí léto laponského mlynáře

29. července 2010 v 20:46 | Lawiane |  Finská literatura
Příběh s lehce pohádkovým koncem, odehrávající se na severu Finska u řeky Kemijoki po druhé světové válce, vypráví o mlynáři Gunnaru Huttunenovi, který po válce koupil starý mlýn na Suukoski. Na jaře ho opravil a dal do pořádku, lidé z vesnice ho z počátku akceptovali, ale pak se ukázalo, že Huttunen není tak úplně normální. Občas po nocích ho přepadala nutkavá touha výt, to pak jeho nářek probudil celou vesnici a lidé nemohli spát nebo často a přesvědčivě předváděl různá zvířata.
Huttunen byl v jádru hodný člověk a jeho úmysly nebyly nikdy zlé, párkrát se ovšem stalo, že ho některý ze sousedů natolik vytočil poznámkami o jeho chování, že se neovládl a provedl něco nepříjemného. Po několika takových incidentech už ho měli vesničané plné zuby a nechali ho odvézt do blázince v Oulu. Tam velmi trpěl, ale s pomocí jednoho vězně, který svou chorobu jen předstíral, aby nemusel do války, se mu podařilo utéct. Na Suukoski se však vrátit nemohl, jinak by ho hned odvezli zpátky, potuloval se tedy po lesích a společnost mu občas dělala poradkyně zemědělského spolku Sanelmy Käyrämová, která se do něj, i přes jeho nezvyklé chování, zamilovala.
Vesničané však o jeho přítomnosti věděli, protože se párkrát ukázal v obchodě a také se snažil vyzvednout peníze z banky a začali se ho snažit najít a chytit. Huttunen se tedy musel přemístit více do laponské divočiny, i tam však jeho provizorní tábor našli a zničili.
Odtáhl tedy mnoho kilometrů od obou okolních vesnic, na břeh jednoho močálu. Tam narazil na přítele, pošťáka Piittisjärviho, který si k místu jeho tábora přistěhoval palírnu kořalky, navzájem si pak pomáhali, Huttunen vařil Piittisjärvimu kořalku a on mu za to nosil jídlo a poštu.
Kromě pošťáka a Sanelmy byl na bláznově straně ještě místní policista Portimo, který se všemožně snažil brzdit pátrání.
Huttunen chtěl přes známého, jenž mu pomohl z blázince, prodat mlýn a odstěhovat se někam hodně daleko, jenže se dozvěděl, že stát mu, jako nesvéprávnému, mlýn zabavil. Naštval se a chtěl vesničanům vypálit kostel, ten se sice podařilo zachránit, pro místní to však byla poslední tečka, zavolali hejtmanovi do Rovaniemi a ten jim poslal vojáky na pomoc. Na Huttunena udělali velké tažení, přesto však neúspěšné. Nakonec na bláznivého mlynáře však místní velitel Jaatila nachystal proradnou a lživou léčku, nalhal mu, že mu byla udělena milost a potom ho společně se sedláky chytili. Jaatila nadšeně a Portimem proti své vůli ho naložili a vypravili se na cestu do ouluského blázince. Tam však nikdy nedorazili, Huttunen i Portimo nadobro zmizeli, nikdo je už nikdy neviděl ve Finsku ani nikde jinde, jen kolem vesnice se objevil divoký samotářský vlk a po jeho boku se pohyboval portimův karelský medvědí pes. Dvě zvířata spolu dala co proto všem lidem, kteří Huttunenovi tolik znepříjemňovali život.

Knížka je napsaná takovým docela prostým avšak vtipným a velmi čtivým stylem. Zkrátka takové nenáročné čtení. Chcete-li si o Finsku přečíst něco, co není depresivní a "deviantní", vřele doporučuji toto.
Hezky popisuje vesnický život ve Finsku poválečné doby.

Ukázka:
Sanelma si představovala, jaké dítě by mlynáři porodila: bylo by to velké mimino s hustými vlasy a dlouhým nosem. Již při narození by měřilo alespoň metr. Ani by se neodvážila je kojit, bláznivé nemluvně pomateného muže. Nebroukalo by si jako normální kojenci, ale hned by začalo výt jako jeho otec. Nebo spíš kvílet. Normální plenkové kalhotky by mu nestačily, musela by mu už do kolébky ušít speciální oblek. V pěti letech by mu začaly růst vousy a ve škole by vyl při ranní modlitbě. V hodinách přírodopisu by předváděl nejrůznější zvířata, až by ho učitel Tenhumäki musel vykázat ze třídy. Taky by se už neodvažovala chodit k paní učitelové na kávové dýchánky. Po zbytek dne by Huttunenův syn lítal po vsi a strhával ze sloupků volební plakáty. A co by pak večer se svým otcem vymyslel… hrůza pomyslet

Sraz- trochu podrobněji

12. července 2010 v 13:46 | Lawiane |  Novinky v klubu
Vzhledem k tomu, že jsme slibovali prázdninový sraz Klubu finofilů a prázdniny už nastaly, bylo by na čase informovat vás o něčem trochu podrobněji. Myslím, že termín by byl nejvhodnější až ke konci prázdnin, napadlo mě spojit to s nějakou finskou kulturní akcí, ale na stránkách Skandinávského domu, jsem nic vhodného nenašla, jen 18. 9., což je sobota, by se měl konat koncert NW revival. Jenže to už zase nejsou prázdniny. Budeme si tedy asi s programem muset poradit sami.
Jak jste psali, že na jeden den se vám mnohým do Prahy jet nevyplatí, udělali bychom sraz tedy dvoudenní. Jen je nutno pořešit to ubytování. Pokud jste někdo z Prahy a mohli byste nějakému dalšímu finofilovi poskytnout střechu nad hlavou na jednu noc, hlaste se prosím! Zároveň se hlaste i vy, kteří to ubytování potřebujete. U mých rodičů lidi přes noc v bytě asi neprojdou, ale napadlo mě udělat na ně menší habaďůru, nevím ovšem, jestli by se pak plán třeba narychlo nezměnil a oni nepřijeli a neobjevili nás doma. Zkusím to ještě nějak vykoumat.
A navrhovaný termín? Co třeba poslední týden v srpnu? Někdy mezi 20. a 30.?

Finské vánoce

6. července 2010 v 0:02 | Sharrie |  Tradice
Vánoce začínají v noci 23.prosince potom, co děti zalezou do postele. Dospělí zůstanou dlouho vzhůru, pijí kávu a hromadu dalších povzbuzujících nápojů, připravují vánoční jídlo, zdobí místnosti a upravují všechno, aby se děti vzbudily do čistého a voňavého domu.

Děti vstanou před rozedněním, otevřou kalendáře jdou se dívat ne televizi. Na snídani se jí rýžový nákyp s cukrem, skořicí a studeným mlékem. V nákypu je mandle a kdo ji najde, bude mít štěstí a pravděpodobne se do roka ožení (případně vdá).

Zvířátka mají taky Vánoce, takže je třeba jim přichystat hostinu. Například se může ven pověsit svazek pšenice pro malé ptáčky. Během vaření dospělí usrkávají glögy s rozinkami a mandlemi. Děti jdou obvykle s tátou navštívit příbuzné a zapálit svíčky na hřbitově. Přirozeně se nesmí zapomenout na důležitou část finských Vánoc, saunu. Před večeří se ještě hrají společenské hry, hrají se koledy a všichni zpívají.

Večeře je samozřejmě nejdůležitější částí dne. Tradiční jídlo, které ale nikdo nemá rád je ryba lipeäkala(treska). Dále jsou k jídlu například obložené mísy, šunka s hořčicí, mrkev s brambory, kastrol lanttu (tuřín) , hrášek s brambory, rossoli (salát s červenými fazolemi), slaneček, houbový salát, domácí sýr a spousta dalšího jídla. Pije se pivo, víno a všechno možné. Po jídle se servíruje káva, kaffe bulla, perníčky (děti dělají perníkové chaloupky) a švestkový puding.

Po večeři příjde Joulu Pukki (Otec Vánoc nebo Santa, chcete-li) a rozdá dárky. Děti otevřou dárky a utíkají si hrát do pokoje a potom docela brzo usnou po tak náročném dni. Dospělí zůstanou vzhůru, pijí brandy, whisky, hrají společenské hry a kecají.

Další den (25.prosince) není ve Finsku zase tolik významný jako v jiných zemích. Některé rodiny chodí ráno do kostela. Tradičně na venkově vstávají brzy ráno a jedou do kostela na saních. V každém okně svítí dvě svíčky podle jedné staré finské písničky.
zeme-tisicu-jezer.blog.cz

Obyvatelstvo

5. července 2010 v 23:49 | Sharrie |  Obyvatelstvo
Finsko je poměrně řídce osídlenou oblastí s šestnácti lidmi na kilometr čtvereční, což je pětkrát méně než Španělsko, osmkrát méně než Česká republika a patnáctkrát než Velká Británie. Naprostá většina Finů žije na jihu, v oblasti Velkých Helsinek, Tampere a Turku je celá čtvrtina obyvatel. Obecně se dá řící, že počet obyvatel dramaticky klesá směrem do vnitrozemí a dále na sever. V odlehlých částech Laponska je hustota osídlení opravdu nízká.
Kromě finsky mluvicích Finů zde jsou tři další významné skupiny obyvatel. Asi 5,5 % Finů hovoří švédsky. I Když to v minulosti vyvolávalo napětí, zdá se, že se situace do značné míry uklidnila Hlavními oblastmi, kde se mluví švédsky, je jihozápad - kde poloautonomní Ålandské ostrovy používají téměř výhradně švédštinu - a region Pohjanmaa/Ostobotten na západním pobřeží.
Další důležitou menšinou jsou Laponci (Sámové), kteří tradičně žijí na severu země.
Na východě žijíví Karelové, z nichž malé množství hovoří hlavně karelským jazykem, jsou další výraznou etnickou a jazykovou skupinou, kterou od velké části jejich domoviny odděluje finsko-ruská hranice. Karélie je odlišná. Má zřetelně lokální charakter i tradice a obzvláště silnou pravoslavní církev.



Památky UNESCO

5. července 2010 v 23:03 | Sharrie |  Památky

Stará Rauma

Stará Rauma je označení pro centrum finského města Rauma, které je postaveno ze dřeva. Na ploše okolo 0,3 km² se zde nachází okolo 600 domů. Žije v nich asi 800 lidí. Nejstarší domy jsou datovány do 17. století, většina však pochází z následujícího století. Od roku 1991 je celé toto centrum součástí světového dědictví.

zeme-tisicu-jezer.blog.cz

Pevnost Suomenlinna

Suomenlinna je námořní obrannou pevností, rozkládající se na osmi dodnes obydlených ostrovech před vjezdem do přístavu finského hlavního města Helsinky a má současně i statut předměstí Helsinek. Pět ostrovů  (Kustaanmiekka, Pikku Mustasaari, Iso Mustasaari, Länsi-Mustasaari a Susisaari) je spojeno několika mosty (další tři jsou Särkkä, Lonna a Pormestarinluodot). Plocha všech ostrovů činí 0,8 km², žije zde kolem 850 obyvatel.
Pevnost se začala budovat roku 1748(Finsko bylo tehdy ještě součástí švédkého království), když  Petr Veliký založil Petrohrada pevnost Kronštadt a začal si tím nárokovat vliv v Baltickém moři. Pro svůj význam byla pevnost často nazývána Gibraltarem severu. Při obsazení Finska ruskou armádou v roce 1808 připadla pevnost Rusku až po dohodnuté kapitulaci.
Ostrovy, které jsou velice snadno dosažitelné z Helsinek, jsou oblíbeným turistickým cílem; na ostrovech existuje několik muzeí (částečně ve volné přírodě), řada umělců zde provozuje svá studia.
Své dnešní jméno Suomenlinna (česky: Finský hrad) dostala pevnost až po získání nezávislosti v roce 1918, které nahradilo dřívější Sveaborg (česky: Švédský hrad). Roku 1991 byl komplex staveb zařazen na listinu světového kulturního dědictví UNESCO.
zeme-tisicu-jezer.blog.cz

DŘEVĚNÝ MLÝN VE VERLE

Zapsán na seznam v roce 1996. Dřevěný mlýn ve Verle a přiléhající obytná část jsou pozoruhodně zachovalé příklad malé venkovské osady. Součástí je i výrobna papíru a prken, typická pro oblast severní Evropy a severní Ameriky v 19. a 20. století. Takovýchto objektů se do současnosti dochovala již jen hrstka.

zeme-tisicu-jezer.blog.cz

STARÝ KOSTEL PETÄJÄVESI

Kostel v Petäjävesi byl postaven ve finské vesnici Petäjävesi mezi lety 1763-1765. Je celý ze dřeva a je ukázkou skandinávské architektury, avšak zároveň je postaven pod vlivem renesance a nese i goticképrvky. Pro svou unikátnost byl roku 1991 zařazen ke světovému dědictví UNESCO. 
zeme-tisicu-jezer.blog.cz

Johanna Kurkela

5. července 2010 v 22:25 | Sharrie |  Slavné osobnosti
Johanna Kurkela je finská zpěvačka narozena v dubu roku 1985 u Lumijoki. Johanna má různé hudební zázemí. Od pěti do dvanácti let hrála na housle. Od té doby studovala hru na piano a za pár let vystudovala Madetojanovu hudební vysokou školu v Oulu. Kromě zpěvu studuje Univerzitu aplikovaných věd.
Svojí kariéru začala v roce 2004 s Tomim Metsäkedonem a jejich duetem Tahdon tanssia kanssasi (Chci s tebou tančit). V roce 2005 vydala své dubutové album s názvem Hetki hiljaa (Moment Ticha). Z tohoto alba vydala jako singl píseň Olen sinussa (Já jsem v tobě). Zpátky na veřejnost se vrátila v roce 2007 prostřednictvím finské Eurovision Song Contest kvalifikace, kde zazpívala krásnou píseň Olet uneni kaunein (Jsi můj sen). Johanna skončila šestá v konečné předvolbě. O několik týdnů později vydala své druhé album Marmoritaivas . Olet uneni kaunein (Jsi můj sen), Sun särkyä anna mä en (Ne, Nenechám té bolesti) a Marmoritaivas co by skladby z třetí desky byli vydány jako singly.
V roce 2008 vydala další řadovou desku s názvem Kauriinsilmät (Jelení oči). Z této desky vydala také další singly s názvem: Kauriinsilmät (Jelení oči), Hän ei kävele koskaan (Nedovolte mu nikdy chodit) a Salaisuuksia (Tajemství).  V roce 2009 se svým hlasem podílela na desce Sonaty Arcticy.
Rok 2010 přinesl čtvrtou a zatím poslední desku s názvem Hyvästi, Dolores Haze (Sbohem, Všechna bolesti). Na této desce se podílel i klávesista, skladatel a textař kapely Nightwish Tuomas Holopainen, který pro Johannu napsal píseň Satojen merien näkijä (Prorok tisíce moří). Ještě tento rok vydala Johanna singl Rakkauslaulu (Love song).
zeme-tisicu-jezer.blog.cz
zeme-tisicu-jezer.blog.cz
Alba
  • Hetki hiljaa (2005)
  • Marmoritaivas (2007)
  • Kauriinsilmät (2008)
  • Hyvästi, Dolores Haze(2010)
Singly
  • Olen sinussa (2005)
  • Olet uneni kaunein (2007)
  • Sun särkyä anna mä en (2007)
  • Marmoritaivas (2007)
  • Kauriinsilmät (2008)
  • Hän ei kävele koskaan (2008)
  • Salaisuuksia (2008)
  • Rakkauslaulu (2010)
Hosting
  • Tomim Metsäkedon - Tummaa samettia: Tahdon tanssia kanssasi (Duet) (2004)
  • Tilkkutäkki 1: Hiljainen kaupunki (2005)
  • Tilkkutäkki 2: Kuule minun ääneni (2006)
  • Tilkkutäkki 3: Elämä on nyt (2007)
  • Mesterie Kunnioittaen
  • Sonata Arctica - The Days of Grays : Deathaura & No Dream Can Heal a Broken Heart (2009)
  • Vesa-Matti Loiri - Hyvää Puuta (2009)
  • Club For Five- You're The Voice: Nothing else matters (2009)

Přežili byste ve Finsku?

2. července 2010 v 20:35 | Hate |  Zajímavost
To zjistíte právě v testu, na který odkazuji (je finsky, samozřejmě, ale strejda Google s překládáním může trochu pomoct).
Můžete si své znalosti o Finsku zkusit tady.

PS: Mně vyšlo, že mám 70% dobře a tudíž mé znalosti stačí pro to, abych získala finské občanství :D