.

Arto Paasilinna- Vlčí léto laponského mlynáře

29. července 2010 v 20:46 | Lawiane |  Finská literatura
Příběh s lehce pohádkovým koncem, odehrávající se na severu Finska u řeky Kemijoki po druhé světové válce, vypráví o mlynáři Gunnaru Huttunenovi, který po válce koupil starý mlýn na Suukoski. Na jaře ho opravil a dal do pořádku, lidé z vesnice ho z počátku akceptovali, ale pak se ukázalo, že Huttunen není tak úplně normální. Občas po nocích ho přepadala nutkavá touha výt, to pak jeho nářek probudil celou vesnici a lidé nemohli spát nebo často a přesvědčivě předváděl různá zvířata.
Huttunen byl v jádru hodný člověk a jeho úmysly nebyly nikdy zlé, párkrát se ovšem stalo, že ho některý ze sousedů natolik vytočil poznámkami o jeho chování, že se neovládl a provedl něco nepříjemného. Po několika takových incidentech už ho měli vesničané plné zuby a nechali ho odvézt do blázince v Oulu. Tam velmi trpěl, ale s pomocí jednoho vězně, který svou chorobu jen předstíral, aby nemusel do války, se mu podařilo utéct. Na Suukoski se však vrátit nemohl, jinak by ho hned odvezli zpátky, potuloval se tedy po lesích a společnost mu občas dělala poradkyně zemědělského spolku Sanelmy Käyrämová, která se do něj, i přes jeho nezvyklé chování, zamilovala.
Vesničané však o jeho přítomnosti věděli, protože se párkrát ukázal v obchodě a také se snažil vyzvednout peníze z banky a začali se ho snažit najít a chytit. Huttunen se tedy musel přemístit více do laponské divočiny, i tam však jeho provizorní tábor našli a zničili.
Odtáhl tedy mnoho kilometrů od obou okolních vesnic, na břeh jednoho močálu. Tam narazil na přítele, pošťáka Piittisjärviho, který si k místu jeho tábora přistěhoval palírnu kořalky, navzájem si pak pomáhali, Huttunen vařil Piittisjärvimu kořalku a on mu za to nosil jídlo a poštu.
Kromě pošťáka a Sanelmy byl na bláznově straně ještě místní policista Portimo, který se všemožně snažil brzdit pátrání.
Huttunen chtěl přes známého, jenž mu pomohl z blázince, prodat mlýn a odstěhovat se někam hodně daleko, jenže se dozvěděl, že stát mu, jako nesvéprávnému, mlýn zabavil. Naštval se a chtěl vesničanům vypálit kostel, ten se sice podařilo zachránit, pro místní to však byla poslední tečka, zavolali hejtmanovi do Rovaniemi a ten jim poslal vojáky na pomoc. Na Huttunena udělali velké tažení, přesto však neúspěšné. Nakonec na bláznivého mlynáře však místní velitel Jaatila nachystal proradnou a lživou léčku, nalhal mu, že mu byla udělena milost a potom ho společně se sedláky chytili. Jaatila nadšeně a Portimem proti své vůli ho naložili a vypravili se na cestu do ouluského blázince. Tam však nikdy nedorazili, Huttunen i Portimo nadobro zmizeli, nikdo je už nikdy neviděl ve Finsku ani nikde jinde, jen kolem vesnice se objevil divoký samotářský vlk a po jeho boku se pohyboval portimův karelský medvědí pes. Dvě zvířata spolu dala co proto všem lidem, kteří Huttunenovi tolik znepříjemňovali život.

Knížka je napsaná takovým docela prostým avšak vtipným a velmi čtivým stylem. Zkrátka takové nenáročné čtení. Chcete-li si o Finsku přečíst něco, co není depresivní a "deviantní", vřele doporučuji toto.
Hezky popisuje vesnický život ve Finsku poválečné doby.

Ukázka:
Sanelma si představovala, jaké dítě by mlynáři porodila: bylo by to velké mimino s hustými vlasy a dlouhým nosem. Již při narození by měřilo alespoň metr. Ani by se neodvážila je kojit, bláznivé nemluvně pomateného muže. Nebroukalo by si jako normální kojenci, ale hned by začalo výt jako jeho otec. Nebo spíš kvílet. Normální plenkové kalhotky by mu nestačily, musela by mu už do kolébky ušít speciální oblek. V pěti letech by mu začaly růst vousy a ve škole by vyl při ranní modlitbě. V hodinách přírodopisu by předváděl nejrůznější zvířata, až by ho učitel Tenhumäki musel vykázat ze třídy. Taky by se už neodvažovala chodit k paní učitelové na kávové dýchánky. Po zbytek dne by Huttunenův syn lítal po vsi a strhával ze sloupků volební plakáty. A co by pak večer se svým otcem vymyslel… hrůza pomyslet
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Zdebra Zdebra | Web | 29. července 2010 v 22:11 | Reagovat

To zní zajímavě.

2 Jilliane Jilliane | Web | 31. července 2010 v 8:53 | Reagovat

To vypadá dobře :-)

3 Enki Enki | Web | 4. srpna 2010 v 22:35 | Reagovat

Nemuselo by to byt spatne :)

4 Hate Hate | Web | 5. srpna 2010 v 14:44 | Reagovat

To si musim někde sehnat :)

5 rikke rikke | Web | 11. srpna 2010 v 19:49 | Reagovat

co se týče mě, tak mě Vlčí léto zas až tak moc nenadchlo. Třeba Zajícův rok se oproti tomu bezkonkurenční /i zde, pouze můj názor/

6 Katrin Katrin | 1. prosince 2010 v 14:09 | Reagovat

to zní velice poutavě :) To si musím sehnat! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama