.

Září 2010

Joensuu

29. září 2010 v 15:45 | Sharrie |  Města

Joensuu

zeme-tisicu-jezer.blog.cz

zeme-tisicu-jezer.blog.cz
Joensuu (v překladu "Ústí řeky") je hlavní město provincie Severní karélie ležící ve Východním Finsku. Město bylo založeno v roce 1848 ruským carem Mikulášem I. a v současnosti v něm žije přibližně 57 000 obyvatel. Město je charakteristické přírůstkem obyvatelstva. Na této charakteristice se podílí zejména administrativní změny, které od 1.1.2009 počítaji s rozšířením města o municipality Eno a Pyhäselkä, čímž počet obyvatel naroste přibližně na 72 000. Vzdálenost od Helsinek je přibližně 440km. Vzdálenost od ruský hranic představuje přibližně 80 km.
Ve městě sídlí známá Joensuunská Univerzita (finsky Joensuun Yliopisto), která byla založena roku 1969. Také díky přítomnosti této univerzity je Joensuu populačně velmi mladé město, téměř 20 000 obyvatel jsou žáci a studenti.
Joensuu bývá přezdíváno Hlavní město Evropy v lesnictví, neboť zdejší univerzita a další instituce se specializují na lesnictví, které bylo a je významným průmyslovým odvětvím
tohoto regionu. V Joensuu sídlí Evropský lesnický institut.

Historie
Město Joensuu založené carem Mikulášem I. je regionálním centrem a hlavním městem Severní karélie. V průběhu 19. století bylo město střediskem výroby a obchodu. Vodní doprava nabyla na významu stavbou kanálu Saimaa. Který následně umožnil čilý obchod mezi regiony Severní Karélie, Petrohradem a Střední Evropou. Ke konci 19. století bylo Joensuu jedním z největších přístavních měst ve Finsku.
Univerzita v Joensuu
Univerzita v Joensuu byla založena v roce 1969 a v současné době nabízí studium na osmi fakultách: pedagogická fakulta, lesnická fakulta, fakulta humanitních věd, právnická fakulta, ekonomická a obchodní administrativní fakulta, fakulta sociálních věd a regionálních věd, přírodovědecká a teologická fakulta. Vedle hlavního univerzitního kampusu, který je umístěn v centru města je vedlejší kampus umístěn v blízké Savonlinně, ve kterém sídlí katedry učitelských věd a centrum turistických studií.
Hlavní oblasti vzdělání a výzkumu jsou v: oblasti vzdělání a lidského rozvoje, lesnictví a přírodního prostředí, informačních technologií, přeshraniční studia a Rusko.
Univerzita má přibližně 10 000 studentů a také velmi dobré mezinárodní vztahy s jinými univerzitami po celém světě.


Cestopis - Na cestě po ruské Karélii

28. září 2010 v 22:22 | Lawiane |  Příroda
Minulý týden vysílala ČT1 cestopis Na cestě po ruské Karélii. Sice se jedná o Karélii ruskou, ne finskou, ale Karélie je oblast s poměrně svébytnou kulturou, navzdory oficiálním hraniícm, které ji půlí. Příroda je stejná, jen chudoba, kterou ve finské části neuvidíte je nápadným rozdílem.


Arto Paasilinna - Krátká paměť pana rady

26. září 2010 v 12:27 | Lawiane |  Finská literatura
Finsko sestoupilo k létu, celá země i celý národ. Vodstva se vymanila ze zajetí, lidé se probudili. Slunce zářilo, pofukoval teplý vítr. Kdesi v Lestijärvi pekla matka skořicové koláčky, někde u Kokkoly měl opilý chlápek smrtelnou autonehodu. Takový obyčejný život na počátku léta.
Humorná knížka od Arto Paasilinna s názvem Krátká paměť pana rady vypráví dobrodružné léto skupinky lidí, které náhoda svedla dohromady. Bývalý taxikář Seppo Sorjonen se stane přítelem starce trpícího vážnou sklerózou Taavettiho Rytkönena, který jediné, co si pamatuje, jsou vzpomínky z války, kde byl tankistou, a pomáhá mu najít ztracený domov (Rytkönen si totiž nepamatuje, kde bydlí). Společně cestují Finskem a zažívají dobrodružství například v podobě návštěvy starcova starého známého, spolubojovníka z války Mäkitala, který se se svou ženou rozhodne srovnat jejich statek se zemí, protože stát není schopen zajistit drobným zemědělcům dobré podmínky a oni už mají farmaření plné zuby. Rytkönen jim v tom s chutí pomáhá, veškerá stavení a les vypálí, pole zatopí vodou, studnu zavezou hnojem… Následně je ještě třeba odstřelit stádo býků, které Mäkitalo vypustil do přírody s vysílačkami na krku. Sorjonen, Rytkönen a ještě dva jejich noví přátelé z jižných zemí se tedy vydávají na lov. Tráví několik týdnů v přírodě a pochutnávají si na čerstvých pochoutkách, které z býků připravují, cestu jim ještě zkříží skupina feministických Francouzek, které přijeli do Finska na kurz přežití v přírodě a živí se kořínky. Kořínky jsou však nedostačující a tak ženy trpící hladem zapomenou na svou vegetariánskou víru a přidají se k hovězí hostině.
Nevšední letní dovolená končí i přes některé problémy dobře.
Arto Paasilinna píše opravdu vtipným a čtivým stylem, knížka je naplněna komickými situacemi, které člověk mnohdy zná z vlastního života i absurdními scénami, jejž se kolem sklerotického pána dějí. Je tu přítomen i pro Finy tak typický černý humor. Zkrátka pro pobavení a bližší poznání této země je to vynikající volba.
V parčíku za hotelem bylo téměř srocení davu. Jakmile tam Seppo Sorjonen přispěchal, zjistil, že lidé se shlukli kolem jezírka. Křikem udělovali rady a příkazy doprostřed jezírka dvěma balónům, z nichž jeden se ukázal být fotbalový míč a ten druhý hlava rozkaceného Taavettiho Rytkönena.
Krátká paměť pana rady

Ensiferum

24. září 2010 v 13:34 | Lawiane |  Hudba

Finská folkmetalová kapela, která pochází z Helsinek a založena byla roku 1995. V jejich hudbě najdete growling, čisté vokály i tzv. chorál.
V jejich textech jsou často obsaženy prvky z Kalevaly (finský národní epos) o hrdinských činech.
Sestava kapely se hodně změnila, z bývalých členů dnes zbývá pouze Markus Toivonen.
ensiferum


ČLENOVÉ (kopírováno z metallum.cz)
  • Petri Lindroos - Zpěv, kytara
  • Markus Toivonen - Kytara, zpěv
  • Sami Hinkka - Baskytara
  • Janne Parviainen - Bicí
  • Emmi Silvennoinen - Klávesy 

Bývalí členové:

Zpěv a kytara

Baskytara:
  • Jukka-Pekka Miettinen
    (1998-2004) (Arthemesia, Cadacross, Empyrean Bane, Mandragora (Fin))
  • Sauli Savolainen
    (1995-1998)

Klávesy:
  • Meiju Enho
    (2001-2007)
  • Henri "Trollhorn" Sorvali
    (sezóna v roce 2000) (Ahti, Barathrum, Crypt (Fin),Finntroll, Glittertind, Lakupaavi, Larharyhmä, Luokkasota,
    Moonsorrow, Terrorthrone, The Wicked, Thunderdogs, Woods of Belial)

Bicí:
  • Oliver Fokin
    (1998-2005) (Arthemesia,
    Wintersun, Immemorial (Fin))
  • Kimmo Miettinen
    (1995-1998) (Arthemesia, Cadacross, Empyrean Bane)

DISKOGRAFIE

Demo I Demo, 1997)
Demo 2 Demo, 1999)
Hero in a Dream (Demo, 1999)
Ensiferum (2001)
Tale of Revenge (Single, 2004)
Iron (2004)
1997-1999 (Best of/Compilation, 2005)
Dragonheads (EP, 2006)
10th Anniversary Live (DVD, 2006)
One More Magic Potion (Single, 2007)
Victory Songs (2007)
cd



oficiální stránky: http://www.ensiferum.com/

Kapelu máte možnost vidět už tuto neděli 26.9.2010 v pražském Abatonu na Heidenfestu!



Dny severu - program

21. září 2010 v 22:12 | Lawiane |  Kulturní události
Na stránkách Skandinávského domu je již zveřejněný program festivalu severské kultury, který se koná 4.-15. 10 v Praze.

Prozkoumat ho můžete zde

P.S. Ach, jak mě štve datum promítání Vlčího léta laponského mlynáře! Já bych na to tak ráda šla, tu knížku jsem četla o prázdninách, je parfektní.... jenže 8.10. Tarja! Proč? Jumalauta! Proč?

Maria Peura – Na okraji světla

20. září 2010 v 21:53 | Lawiane |  Finská literatura

Chamtivá řeka. Za jarního tání vždycky někoho spolkla. Jednoho roku si vzala školačku i s kolem a školní brašnou. Dalšího roku stáhla dva malé kluky, dvojčata. Ale nejvíc se mluvilo o jaru, kdy se řeka naplno rozběsnila a smetla domov důchodců. Celá vesnice tehdy pomáhala zachraňovat stařečky z ledových ker. A těla těch, které řeka stihla pohltit do svého černého chřtánu, lidé vytahovali z řečiště ještě na podzim. Chamtivá řeka. Nechtěla svou kořist vydat. Občas vyhodila tělo na vzdálený břeh, kde je nikdo nedokázal najít. Možná ji těšilo, když mohla překvapit osamělého rybáře tlejícím lidským úlovkem.
Já jsem se do jejích nástrah nenechala polapit. Věděla jsem, jak řeka smýšlí a kdy se ledy začínají hýbat. I ve spánku jsem slyšela, jak se s třeskotem otevírá první velká prasklina, a uměla jsem volit správné trasy. Nespadla jsem do díry smrti, třebaže řeka čekala, třebaže si mě označila polibky a čekala, že se podvolím a vyslyším její volání.
Volala mě. Milovala mě. Proto jsem se jí odvážila vzepřít.
Ti, které nevolala, slepě a zoufale skákali smrti vstříc, čekali, že v poslední chvíli jim někdo podá teplou ruku. Hřbitov byl plný sebevrahů. Mezi nimi i můj děda a strejda Erno….

Kniha Na okraji světla od finské spisovatelky Marii Peury je syrovým vyprávěním o dospívání v zapadlých laponských končinách. Časové rozmezí zhruba dvou let líčí zprvu dvanáctiletá Kristina, která žije na vesnici a volný čas tráví se svým klukem Karim a kamarádkou Pirtou. Touží poznat větší svět, než jsou jen jejich zapomenuté lesy a močály, záletní otcové, zoufalé matky, bláznivÍ strýcové… Odtržení od zbytku světa, které s sebou nese život v těchto končinách, si tak kompenzují alkoholem, sexem, čicháním ředidla a častým zahráváním si se životem. Touží po tom, že jednou, tak jako mnozí, nastoupí do vlaku a začnou někde jinde lepší život.

Toto literární dílo nemá nijak spletitý děj, veškeré zápletky ohledně lidských vztahů se rychle vyřeší a ani poslední stránky vás neočarují žádným strhujícím koncem, to ovšem neznamená, že by kniha nebyla zajímavá. Naopak, některé přímé vyjádření děsivých skutečností vás doslova ochromí a šokuje. Tím, že příběh líčí dívka na hranici dětství, jsou scény z reálného světa mnohdy propleteny jejími snovými představami, které čtenáře v některých pasážích mohou plést, nicméně právě toto propojení drsného světa rádoby dospělých s přirozeným pohádkovým sněním dětí dělá knihu velmi originální.

...
Vymýšlely jsme různé druhy smrti a cesta do vsi ubíhala rychle. Pirta si chtěla podřezat zápěstí, sníst jedovaté houby nebo si prostřelit hlavu brokovnicí. Já jsem se chtěla utopit. Pirta si chtěla hodit oprátku na krk, skočit pod náklaďák nebo spolykat prášky na spaní. Já jsem se chtěla utopit. Pirta chtěla strčit hlavu do igelitky, umrznout ve sněhu nebo si rozpárat břicho nožem. Já jsem se chtěla utopit. Pirta chtěla pojít hladem, spolykat žiletky nebo se udusit zvratky. Já se chtěla utopit. Pirtě už došla trpělivost a dožadovala se, ať řeknu taky něco jiného, ale řeka byla blízko a nedovolovala mi to. Teprve ve vsi, daleko od řeky jsem se odvážila říct:
"Vypila bych lahev vodky a nejala bych autem do stromu."
na okraji světla

Z mrtvých vstání

17. září 2010 v 14:45 | Lawiane |  Novinky v klubu

Během prázdnin začal tento, dovoluji si to nazvat projektem, upadat. To bylo pochopitelné, většina z nás byla mimo domov a přístup na internet byl omezený, teď když jsou však všichni zpět doma, je to ještě horší. Musíte mi dát za pravdu, že to tu jde z kopce. A to se mi přestává líbit. Nenechme to tu upadnout v zapomnění!
     Proto jsem blog převlékla do nového, svěžího kabátku, udělala pořádek v rubrikách a chystám se to tu znovu rozjet. Bez vaší pomoci to však těžko půjde, proto prosím, vy co sem chodíte, nezapomínejte na naše fórum, které čas od času potřebuje nakrmit nějakým tím vaším příspěvkem, nezapomínejte sem prosím chodit, i přesto, že blog neprovozuje moc častou propagaci v podobě rozsévání odkazů komentáři. Doufám, že vás za to odměníme dobrými články, které vás budou zajímat.

     A na konec ještě zpráva pro adminy: Podmínkou vašeho působení zde je minimálně jeden článek za měsíc, většina z vás tohle nesplňuje, takže pokud to urychleně nenapravíte nějakým smysluplným psaním, budu nucena vás vyškrtnout!
                                                                                                                                   
                                                                                                                                         Lawiane

O nás

15. září 2010 v 12:29 | Lawiane |  Články
Vítejte na stránkách, kde se sdružují přátelé Země tisíců jezer, poslední divočiny Evropy, hrdé královny severu, země s názvem Finsko. Připojte se k nám a nechte se zavést do tajů hlubokých lesů a hladin třpytivých jezer.

***
Kdo vlastně jsme a co děláme?
Jsme skupina nadšenců, které spojuje láska k této zemi a kteří se o ní chtějí dozvědět více. S nápadem a jeho realizací přišla na jaře roku 2010 Lawiane a od té doby blog také vede. S psaním článků ji pomáhá několik dalších "Finofilů". Naším úkolem a také potěšením je přinášet vám zajímavé i potřebné informace o této zemi, které by se vám mohly hodit, ať už při budoucím cestování, pro kulturní přehled nebo jen jako perličky pro zaujetí přátel v hospodě.
Pokud vás naše snaha zaujala a chcete nás podpořit, kopírujte si na své stránky tuto ikonu s odkazem:

klub finofilů

Také nás potěší, když se přidáte k našim řadám na facebooku. Společně pak můžeme diskutovat o našem zájmu. :-)
Pro šikovné osoby je tu rovněž vždy nabídka přidat se mezi adminy nebo mi poslat nějaký vlastní článek na e-mail tarkat@seznam.cz

Finové z lodního vraku vyzvedli dvousetleté víno

8. září 2010 v 18:53 | Lawiane |  Zprávy z Finska
Helsinky (3.9.2010)- Sedmdesát lahví možná nejstaršího šampaňského na světě vyzvedli finští specialisté z 200 let starého vraku lodi u ostrova Aaland v Baltském moři. Z "bezpečnostních důvodů" bylo vyzvednutí údajně skvěle zachovalého vína z hloubky 50 metrů oznámeno až dodatečně, uvedly úřady ve městě Mariehamn. Později úřady oznámily, že potápěči ve středu ve vraku narazili i na několik lahví piva.
Když byla v červnu po objevení pokladu z mořského dna vytažena první lahev se šampaňským ze sklepů Veuve Clicqout, neznalo nadšení expertů mezí. "Je úžasné, že tady u Aalandu máme možná nejstarší šampaňské na světě," řekl teď televizní stanici MTV3 i mluvčí regionální správy Rainer Juslin. Úřady však držely v tajnosti přesné místo tekutého pokladu. To se nachází nedaleko vesnice Föglö na Aalandu. Tajemstvím zatím zůstává zahaleno jméno potopené lodi i její domovský přístav. Potopila se pravděpodobně počátkem 19. století.
Našly se i lahve s pivem
Rozhodnuto není ani o tom, co se nyní bude s lahvemi dít. Každá z nich má podle dosavadních odhadů hodnotu několik desítek tisíc eur, tedy určitě statisíce korun. Kromě šampaňského se ve vraku našly i lahve s pivem. Jedna z nich se při snaze o vyzvednutí rozbila, ale mnoho lahví zůstalo nedotčeno. Není jasné, zda i pivo je podobně jako šampaňské po 200 letech ještě poživatelné. Zpochybnil to i švédský expert Göran Winbergh, jenž upozornil, že pivo se kazí.


Metallia Perkele Tour 2010

8. září 2010 v 18:47 | Lawiane |  Kulturní události
06.10.2010
Kdy: středa 06.10.2010
Kde: Exit Chmelnice (Koněvova 219, Praha 3)

METALLIA PERKELE TOUR 2010

SUBSCRIBE (HUN)
GRENDEL (FIN)
KIANA (FIN)
STATUS MINOR (FIN)
BILL SKINS FIFTH (FIN)

metallia perkele tour