.

Září 2011

Mika Waltari - Dohra (Jälkinäytös)

28. září 2011 v 20:33 | Lawiane |  Finská literatura
Tato novela navazuje na Cizinec přichází, kde se na venkově událo "milostné drama" mezi čeledínem, ženou a jejím alkoholickým manželem. Žena pod náporem citů zabila svého manžela po tom, co on zastřelil jejich čeledína, se kterým žena čekala dítě.
Jestliže Cizinec přichází je příběh z venkova, o přírodě a lidských vztazích, pak jeho pokračování s příhodným názvem Dohra, líčí následky ženina činu a je spíše jakousi detektivkou a příběhem ze soudního a vězeňského prostředí. Ačkoli se žena po svém činu snažila vraždu manžela zatajit, policie její čin odhalila a ona je vystavena soudnímu líčení. Do knihy vstupují nové postavy v podobě komisaře Valkjärviho a soudce Miemonena. Zprvu je žena vystavena spoustě pomluv a odsouzení veřejností za svou nemorálnost, později ale pravda o lidském charakteru a chování vyjde najevo, ukáže se, že ti, co se tvářili, že jsou bez poskvrny a mohou tak odsuzovat a pomlouvat vražedkyni, přece jen nejsou tak čistí a že žena měla ke svému jednání pádný důvod. Ona sama je zprvu uzavřená a nechce přijímat cizí pomoc ani vypovídat ve svůj prospěch. Je smířena se svým osudem, ale později pochopí, že ostatní se jí snaží jí ten osud ulehčit. Lidskost tedy nakonec vítězí nad soudními paragrafy a trest není tak vysoký, jak se předtím jevil.
Autor v knize nechává čtenáře nahlédnout do zasutých koutů lidské mysli, velmi mistrně vystihuje povahy a jednání postav a vše se opět prolíná se symboly přírody a počasím.

UKÁZKA:
"Jak žena vstoupila dovnitř a ucítila v chodbě s kamennou podlahou pach vězení, měla pocit, jakoby tu již kdysi pobývala a znala všechno, co ji čeká. Ty kameny, tu vlhkou zeď, dlouhou, pochmurnou chodbu a dunivou ozvěnu kroků v ní, vše to již znala ze svých snů. Ba snad i ten vážný, útrpný pohled, s nímž ji její průvodce předával dozorkyni.
Dostala šedivý oblek, sukni a blůzu, hrubé vlněné punčochy a neforemné škrample. Než se však směla převléknout, musela se vysprchovat vlažnou vodou v páchnoucí místnosti s kamennou podlahou, zatímco ji dozorkyně sledovala špehýrkou ve dveřích. Bylo to pro ni nesnadné, neboť již jako mladá dívka se zpěčovala obnažit před ostatními děvčaty. Stud ji oslepoval, voda byla cizí, byla to tvrdá nepřátelská voda."



Několik nadcházejících kulturních akcí

26. září 2011 v 22:07 | Lawiane |  Kulturní události
Přišel podzim a se severskými akcemi, jakoby se náhle roztrhl pytel. Aby vám něco neuniklo, přidávám menší výčet těch, které se týkají Finska.

Den Finska s Filharmonií Hradce Králové - hudebně zaměřená akce, představující především díla Jeana Sibelia, dále by měl být na programu film o Finsku a setkání s velvyslankyní Finska v ČR J. E. Päivi Hiltunentoivio.
6.10.2011 Hradec Králové

Aki Kaurismäki Festival - v kině Aero proběhne přehlídka filmů tohoto režiséra, jako zpestření akce bude možnost sauny. Trochu mi nejde do hlavy, jak sauna a kino... kde ta sauna? Kde k ní voda? No, ale napsané to tam je. Aha, prý je ta sauna postavená na dvoře kina. Dále v rámci festivalu v sobotu vystoupí kapela Marko Haavisto Puutahaukat, která je známá z Käurismäkiho filmu Muž bez minulosti.
5.10. - 9.10. 2011 Kino Aero - Praha

Setkání se spisovatelkou Kristinou Carlson
4.10.2011 19:00 - 20:30 hod. Městská knihovna Praha - Mariánské náměstí.

Začátkem října si také nenechte ujít Dny Severu 2011.

Tuomas Holopainen

15. září 2011 v 19:09 | Sharrie |  Slavné osobnosti
Tuomas Holopainen se narodil 25. prosince 1976 v Kitee ve Finsku. Je to skladatel, klávesista a autor většiny písní symfonic metalové kapely Nightwish. V minulosti byl člen kapel Darkwoods My Betrothed, Nattvindens Gråt a For My Pain.
Když bylo Tuomasovi 7 let jeho maminka ho zapsala na piano. Později vystudoval konzervatoř, kde se učil hře na klarinet a na piano a 11 let hudební teorii. Poprvé si zahrál v hudební skupině v roce 1993. Poté hrál v několika metalových kapelách, nahrál klávesy pro tři alba s black metalovou kapelou Darkwoods My Betrothed, také hrál s Dismal Silence, Nattvindens Gråt a Sethian.
Ze všeho však nejvíc toužil založit si vlastní kapelu se svou vlastní hudbou a texty. A tak se roku 1996 v malém finském městě Kitee zrodili původně akustičtí Nightwish. Když však do skupiny vstoupila Tarja Turunen, její silný hlas ho přiměl udělat z Nightwish metalovou kapelu. Společně s kytaristou Emppuem Vuorinen a bubeníkem Jukkou Nevalainen stvořili své první album, které vyšlo v roce 1997. Poté se k nim přidal baskytarista Sami Vänskä. Svůj první koncert odehráli Nightwish ve svém rodném městečku Kitee.
Avšak většího uznání se jim dostalo až po vydání alba Oceanborn (1998). Hvězda Nightwish začala zářit a popularita stoupat. Následovalo album Wishmaster (200). Po turné se kapela málem rozpadla, ale k tomu naštěstí nedošlo. Následovala nahrávka Century Child (2002). Kritika však s tímto počinem nebyla příliš spokojena a tak je také hodnoceno jako nejslabší článek Nightwish kariéry. Z propasti vytáhlo kapelu album Once (2004), doprovázené celosvětovým turné. 21 října 2005 po posledním koncertě k podpoře této desky byla z kapely vyhozena zpěvačka Tarja Turunen otevřeným dopisem. Nicméně Nightwish nelenily a post vocalistky obsadila švédka Anette Olzon, se kterou vydali v roce 2007 album Dark Passion Play. Následovalo zatím největší turné v kariéře Nightwish zahrnující přes 200 koncertů po celém světě.
Nové album Imaginaerum vyjde 30. listopadu 2011 ve Finsku a 2. prosince 2011 v celé Evropě. Kapela má také na kontě několik singlů a 3 DVD.

Holopainen má rád hudbu (především filmovou, oblíbený skladatel filmové hudby je Hans Zimmer), filmy, knihy a cestování; k jeho nejoblíbenějším filmovým postavám patří ty z animovaných filmů Walta Disneyho a Jack Sparrow z filmu Piráti z Karibiku. Je také velkým fanouškem Pána Prstenů, inspirace Tolkienemje patrná i v hudbě Nightwish, především na albech Angels Fall First a Wishmaster.

Arto Paasilinna - Chlupatý sluha pana faráře

7. září 2011 v 19:49 | Lawiane |  Finská literatura
Tuto knížku jsem před nedávnem četla (ve snaze dostat do hlavy zase finskou náladu, ale děj knížky se jako naschvál přesunul do Středozemního moře :D), Paasilinnu mám ráda a ani tento jeho počin nezklamal. Chtěla jsem napsat recenzi, ale našla jsem pěkné povídání tady, které říká o knize vše podstatné, ale přitom nevyzrazuje děj.
Pokud se chcete pobavit lehkým čtením, kde autor těžké životní situace bere s humorem, vřele doporučuji.


Tři vtipy o Finech

5. září 2011 v 22:06 | Lawiane |  Zajímavost
Dva Finové se ztratí uprostřed lesů, jdou několik hodin, až jeden z nich praví: "Vypadá to, že jsme ztratili cestu." Jdou dalších několik hodin mlčky, až ten druhý řekne:"Mohl bys držet klapačku? Takhle tu cestu nikdy nenajdeme."

Jaký je rozdíl mezi Finem introvertem a Finem extrovertem?
Když se s tebou baví, introvert se dívá na špičky svých bot. Extrovert se dívá na špičky těch tvých.

Slyšeli jste o tom velkém neštěstí na jezeře Inari? Aku a Jari tam šli v zimě lovit ryby. Aku měl s sebou láhev vodky, jak tak seděli, dostal na ni chuť, tak se ptá Jariho: "Nedáš si vodku?" Ale Jari měl čepici přes uši a neslyšel ho, tak Aku vypil celou láhev sám. Takové strašné neštěstí se stalo Jarimu na jezeře Inari!