.

Červen 2012

Několik finských rádií

27. června 2012 v 21:52 | Katrin |  Zprávy z Finska
Zpracovala jsem kratší seznam několika finských rádií. Snažila jsem se, aby se jednalo o barvitá a zajímavá rádia, proto tady najdete rádia hrající různé styly, pocházející z různých měst apod. Rádia jsou doplněna odkazem na webové stránky, místem rozhlasové stanice, zaměřením a odkazem na poslech samotného rádia.
Snad vás něco z toho zaujme :)
Většina rádií jsou klasická rádia, pár jich je dostupných pouze na internetu. Doufám, že všechny odkazy fungují, jak mají. Kdyžtak nějaký problém nahlaste v komentářích.




YLE Sámi Radio



Radio City (Radio Jyväskylä, Radio 957)




Přeji příjemný poslech :)

Mika Waltari – Čtyři západy slunce (Neljä päivänlaskua)

27. června 2012 v 19:54 | Lawiane |  Finská literatura
Mika Waltari - Čtyři západy slunce (Neljä päivänlaskua), 1949
V trochu netradičně pojaté novele s příznačným podtitulem Román o románu vypráví Mika Waltari své zážitky propletené množstvím až filosofických úvah z období, kdy vznikalo jeho nejslavnější dílo Egypťan Sinuhet.
Waltari seznamuje čtenáře se strastmi, které mu způsobuje jeho záludné a neposlušné srdce, jež se mu stále někde ztrácí. Zavede vás do stavů, kdy měl mysl zjitřenou čarodějnickým nápojem a rákosí se mu zjevovalo v podobě nahých múz a nezatají ani své rozhovory se zvířaty.
Při čtení této poměrně krátké knížky, mě každá stránka uváděla v údiv, jakým mistrem pera Waltari je, jak dokáže vylíčit vlastně všední události s takovou mystičností a básnickým půvabem, že se i běžný les může jevit jako čarodějný a šedé ulice jako zázrak. A ačkoli děj není nijak zvláště napínavý, knížka vás rozhodně nudit nebude, jelikož samotným hrdinou je v ní jazyk.

UKÁZKA:
Sotva se navečer rozsvítilo, přiletěly šedivé noční můry z šeřícího se večera a přitiskly se zvenčí na okenní rámy toužíce po světle a jasu ve své věčné tmě. Byly krásné, ty noční můry, i když na první pohled byly nevýrazné, šedé, ale když jsem si je prohlížel skrze sklo, viděl jsem, že mají na křídlech jasné kroužky jako drobné oči, a pohled umělce by rozeznal v jejich jemňoučkém ochmýření stovky jasných a temných krásných barev. Obdivoval jsem převelice ty noční můřičky, jež přilétaly z lesa hlouby, i babička je obdivovala, protože je dříve nevídala, až teprve, když jsem se vrátil z města. Až mnou cosi zatřáslo a najednou jsem věděl, že to jsou myšlenky, které přicházejí ke mně nocí a temným a pustým podzimem. Někdo stále na mne myslí a jeho myšlenky přicházejí ke mně v podobě krásných šedých můr. A byly to její oči, hleděly na mne z můřích křídel, šedých jako kouř, a z nich jsem četl její smutek a její jasný poznatek: "Jen ve snu je štěstí."

Anna Eriksson

18. června 2012 v 22:45 | Lawiane |  Hudba
Po dlouhé době se opět hlásím ke slovu. Kdo si myslel, že už to tu navždy upadne, byl na omylu. Jen mě tížila maturita, příjmačky na VŠ a taky ne vždy se chce člověku psát článek. Na úvod tedy jeden hudební tip. :-)

Finská popová zpěvačka, která se narodila 22. 4. 1977, díky povolání jejího otce žila celá rodina dost často v zahraničí. Zpěvačka tak prožila část svého dětství například v Indii, Tanzánii či Saudské Arábii, což, jak Anna tvrdí, velmi ovlivnilo její tvorbu.
Více se o ní můžete dozvědět na oficiálních stránkách http://www.annaeriksson.fi/ ( i když popravdě, tam toho moc nenajdete :-/)
Přidávám ukázku ve finštině i v angličtině. A doporučuji - ten první klip stojí za zhlédnutí.